Mějme prvně množinu otázek (dále jen množina “0”) a k ní související množinu všech možných odpovědí (dále jen množina “*”) na tyto otázky. Vycházejme nyní z předpokladu že ke každé z otázek v množině “0” můžu přiřadit jednu nebo více odpovědí z množiny “*” které jsou pravdivé (viz. dále). Můžeme tedy říci že na každou z otázek existuje odpoveď, o to lépe že existuje i taková odpoveď která je dle našeho nazírání pravdivá.
Pravdivé odpovědi pak přeskupíme do množiny “+”, která bude zajisté podmnožinou množiny “*” - tuto množinu budeme nazývat tzv. “absolutní pravdou”, nepravdivé (tedy všechny zbylé) pak do množiny “-”, kterou získáme rozdílem množin “*” a “+”.
Důležitou otázkou této teorie je pravdivost odpovědi, neboť všechny odpovědi v množině “+” musí být dle našeho nazírání pravdivé dle logických pravidel a v rámci daného kontextu otázky. Tato odpověď nesmí být závislá jen na aktuálně známých faktech, ale musí vycházet z jakéhosi “kompendia všeho” - pomyslné encyklopedii která existuje v minulosti, budoucnosti i současnosti v jednom čase a ve které je zaznamenáno vše - uvažme zde absolutní význam slova “vše”.
Nezávislost této odpovědi je velmi důležité, neboť se tak vyhneme “personální pravdě” a budeme se pohybovat opravdu jen v absolutnu čistoty pravdy - tedy nesmí zde být vazba na pocity, nazírání určitých skupin či např. etická hlediska které zkreslují přístup k informacím a jejich následné zpracování.
Pro člověka je těžké si něco takového představit, neboť každá informace která se k nám dostane je již povětšinou několikrát profiltrována a zkreslena, ale v rámci uvažování a teorie zkusíme připustit i existenci takto “čistě” pravdivé odpovědi.
Pokud tedy již víme že máme k dispozici odpověď na jakoukoliv otázku a navíc jsme o takovéto odpovědi řekli, že je nezávislá na našich znalostech, ale naopak její vyznění je vždy stejné a vždy stejně pravdivá, můžeme říci že jsme stvořily dostatečně silný základní aparát pro který by nemělo být těžké zodpovědět i takové otázky jakými je např otázka, zda existuje Bůh...
Zůstává otázkou, zda může existovat otázka, která je i přes veškeré znalosti nezodpovězitelná - tedy zcela jasná díra v této teorii. Toto boužel nemůžu s jistotou vyvrátit, takže to prozatím nechám jako otevřené téma které se mi snad podaří v dohledné době zodpovědět.
Asi ne - absolutní pravda je pěkná teoretická záležitost, ale i za předpokladu její “existence” jsme odkázání na pouhé se přibližování se k ní. Z praktického hlediska by nám jedině mohla přinést trochu klidu na duši s tím že všechny otázky jsou jednou zodpověditelné, jen ne možná v našem čase...
První verze sepsána dne 15. ledna 2008, v Holasicích.
Tomáš Lang.